|
3.únor roku 1990 měl na bavorsko-československém hraničním
přechodu Bayerisch Eisenstein/Železná Ruda symbolizovat nejen
počátek lepší politické budoucnosti Evropy, ale znamenal rovněž
i další důležitý impulz pro nyní přes hranice zasahující archeologickou
spolupráci obou zemí. Tento den bylo také možné, poprvé po
dlouhých desetiletích, překročit státní hranici bez víz. Vytvořený
lidský řetěz mezi oběma hraničními obcemi také symbolizoval
po dlouhá desetiletí přerušené přátelství mezi lidmi a sousedy,
kdy jen s velkým úsilím bylo lze překonávat byrokratické náklady,
překážky a setkávání přátel. Toto jednodenní otevření hranice
tak dalo lidem na jedné i druhé straně tehdejší tzv. „železné
opony“ alespoň na pár hodin na vše zapomenout a bylo rovněž
i příslibem pro konečné zrušení vízových povinností, kterého
se obě strany dočkaly 1.července téhož roku.
Před kostelem v Železné Rudě. Odleva:
Waldemar Procher (tehdy spolupracovník okresní
archeologie v Deggendorfu), Dr.Bernd Engelhardt
(Bavorský zemský úřad pro památkovou péči v Landshutu),
Roman Kobeda (Plzeň) a Dr. Karl Schmotz (okresní
archeologie v Deggendorfu). |
Vytvořený lidský řetězec se posléze měnil v čilé putování nepřehledných
lidských mas oběma směry. Mezi nimi se tehdy také ocitli také
tři archeologové, kteří vedeni významným historickým zážitkem,
se rozhodli k účasti: dr. Antonín Beneš (Pilsen/Plzeň), dr. Bernd
Engelhardt (Landshut) a dr. Karl Schmotz (Deggendorf). Během
tohoto pochodu vznikla také zcela spontánně myšlenka (idea) hranice
přesahující spolupráce ve formě jakési pracovní skupiny. Archeologové
ovlivněni tehdy panující slavnostní atmosférou a vřavou, však
zapomněli na přesné stanovení data „založení“ skupiny, k čemuž
se vrátili ještě téhož dne odpoledne. Spoluprací se tak rozuměla
intenzivní spolupráce mezi jednotlivými kolegyněmi
a kolegy, kteří žili a pracovali v tehdejších krajích západních a jižních Čech
stejně jako v krajích Dolního Bavorska a Horní Falce, tj. ve východním Bavorsku,
a kteří se zabývali problematikou pravěké a časně historické archeologie v těchto
oblastech.
Samozřejmě že existovaly během oněch dlouhých let politicky
rozdělené Evropy, jako přímého důsledku výsledků druhé světové
války, odborná spolupráce a rovněž i odpovídající osobní vztahy,
přesahující tehdy hermeticky uzavřené hranice. Oboustranné návštěvy
byly sice možné, ponejvíce však jen s velkými obtížemi, téměř
vždy za kontroly státního aparátu a jen s povolením. Z těchto
všech důvodů se tedy společné kontakty omezovaly jen na minimum,
neboť na Západě byla jen malá vůle cestovat do těchto tzv. „nesvobodných“
zemí. Přesto se pěstovaly a rozvíjely naše odborné kontakty,
a to jak privátními návštěvami, tak i pozváními našich východních
kolegů na Západ a v neposlední řadě i výměnou odborné literatury.
Bez těchto, dávno již před rokem 1989 vzniklých a aktivně rozvíjených
styků, by patrně nevznikla ani tato pracovní skupina.
Je známo, že myšlenky se rodí poměrně rychle, ale jejich uskutečňování
je mnohdy velmi obtížné. Proto bylo nutné a důležité, myšlenku
založení pracovní skupiny skutečně realizovat
a rozvíjet aktivně i budoucí spolupráci. Rozhodující krok v tomto
směru tehdy znamenala schůzka v pražském Archeologickém ústavu
s jeho tehdejším ředitelem dr. Evženem Neustupným dne 10. srpna
1990, tedy přesně šest týdnů po skutečném otevření hranic, které
se zúčastnili i dr. Marie Zápotocká, dr. Antonín Beneš a dr.
Karl Schmotz. Jejím rezultátem byl tak oficiální souhlas s jejím
založením, jenž v tehdejší struktuře archeologické práce v Československu
znamenal významný krok a rozhodující význam.
Před obcí Železná Ruda. Odleva:
Dr. Bernd Engelhardt, Roman Kobeda, Dr. Antonín
Beneš a Waldemar Procher. |
Tehdy nazvaná „Archäologische Arbeitsgemeinschaft Ostbayern/West-
und Südböhmen – Archeologická pracovní skupina východní Bavorsko/západní
a jižní Čechy“ neměla být žádným registrovaným spolkem, který
by se řídil a byl zatížen nejrůznějšími regulemi. Byla zamýšlena
a také vznikla jako volné uskupení a volná spolupráce, uskutečňovaná
ročními pracovními setkáními, která se koncentrovala na důležitá
témata. Organizátorsky to znamenalo, že na jedné i druhé straně
hranice budou určeny kontaktní osoby, které budou usilovat o
přípravu a realizaci každoročních setkání. Na bavorské straně
to byl od počátku dr. Karl Schmotz, na české (do r. 1997) dr.
Marie Zápotocká a poté dr. Miloslav Chytráček, oba
z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Praze, a s nimi rovněž
již od počátku spolupracující dr. Jan Michálek z Muzea středního Pootaví ve Strakonicích,
podílející se na práci zejména organizátorsky, a to na území jižních Čech.
Jak již vyplývá z názvu skupiny, chce se zabývat zvláště kulturně-historickým
vývojem na obou stranách Šumavy a uskutečňovat zároveň i osobní
a odbornou výměnu. Přestože zeměpisné ohraničení podle dnešního
správního rozdělení neodráží žádný historický stav, nebráníme
se tomu, nechat zaznět na našich setkáních i novinky nebo i nové
metodické příspěvky z více méně perifernějších oblastí. Přesto
pochází naprostá většina až dosud přednesených výsledků výzkumů
a bádání z tohoto námi definovaného území: pod východním Bavorskem
rozumíme kraje Dolní Bavorsko a Horní Falc, tedy prostor mezi
Waldsassenem, Řeznem, Landshutem
a Pasovem, pod západními a jižními Čechami tím rozumíme území
dnešního Karlovarského a Plzeňského, a dále Jihočeského kraje,
tzn. oblast mezi Chebem/Eger na severozápadě, přes Plzeň/Pilsen
a České Budějovice/Budweis až k rakouské hranici na jihovýchodě
u Jindřichova Hradce/Neuhaus. V roce 2007 byla archeologická pracovní skupina rozšířena o Horní Rakousko. Tím jsme vyšli vstříc přání našich rakouských kolegů. Tímto krokem tak byla vyplněna nejen velká geografická, ale i kulturně historická mezera mezi zeměmi Dolní Bavorsko a jižní Čechy.
Samozřejmě, že jsme si vědomi, že tato, na politických a správních
hranicích z větší části bazírující definice pracovního území,
neodráží přirozené hranice kulturně-historické. Protože
se však chceme pokusit zachytit zde úplný vývoj člověka, a to
od jeho prvních nejstarších stop a projevů až do období vrcholného
středověku, lze tyto hranice kopírovat pouze ve výjimečných případech.
Rovněž tak není možné, a to vzhledem k různému stavu obsazení
pracovních míst jak v památkové péči, tak i v muzejích, stejně
jako dále i vzhledem k různé intenzitě práce v jednotlivých regionech,
podat a nastínit homogenní stav výzkumu pro všechna tato území.
Spolupráce a její výsledky nemají také sloužit jen pro vlastní
účely malé skupiny odborníků, ale její konkrétní poznatky by
měly být bezprostředně zpřístupňovány i co nejširší veřejnosti,
a to na celém výše uvedeném pracovním území.
U železné závory těsně před hraniční
budovou. |
Za oficiální počátek naší hranice přesahující spolupráce považujeme
23.-25. duben 1991, kdy se v budově Evropské akademie v Bernriedu
u Deggendorfu uskutečnilo naše 1. pracovní setkání. Po něm se
nám dařilo připravovat další pravidelná každoroční setkání, a
to střídavě v nejrůznějších místech východního Bavorska a České
republiky. Také přání zveřejňování
a publikace příspěvků (referátů) z jednotlivých setkání došlo naplnění, a tak
je dnes k dispozici poměrně úctyhodná ediční řada.
V roce 1990 spontánně navržená a poté postupně naplňovaná spolupráce
přinesla mezitím již své plody. Přestože znamená pro jednotlivé
spolupracovníky často zatížení a překonávání mnohdy ne zcela
ideálních pracovních podmínek, jsme přesvědčeni o tom, že se
bude rozvíjet
a pokračovat i nadále. Všem, kteří se dodnes podíleli a podílí
na její dobré činnosti, a je to mezitím již velmi dlouhá řada
kolegyň a kolegů, vyslovují svůj nemalý dík i její organizátoři.
Bez jejich aktivity by byly bezpochyby všechny dobré záměry již
předem předurčeny k nezdaru.
|
